Vzpomínky na Japonsko

 

     Když jsem byla mladší, na otázku jakou zemi by jsi chtěla navštívit jsem znala přesnou odpověď a bez váhání jsem odpovídala … Japonsko. Myslím, že moje podvědomí přesně vědělo, co mi tato země může dát. Jen zde můžu napsat, „Požádej, a celý Vesmír se spojí…“. No prostě a jednoduše jsem jednoho listopadového dne stála se svojí sestrou, díky které jsem Japonsko mohla vidět a která mi byla velkou oporou po toulkách po Japonsku, na letišti v Praze Ruzyni s letenkou do Tokya.   

      První setkání s Japonskem nás čekalo již v letadle, nejenže většina cestujících byla Japonců. No a ještě, vedle našeho sedadla se ocitla podivuhodně velká nikomu nepatřící taška, napadá nás, no to snad ne, bomba to být nemůže!? Naštěstí stevardi byli dost všímaví a majitelka se nakonec našla. Z jednou specialit Japonců je nosit na obličeji roušku v případě, že jsou nemocní…, zprvu nás to zarazilo, ale co, jisté výhody jsou nepopiratelné.

      Let do Tokya byl dlouhý… Konečně jsme dosedly na japonskou půdu. Dveře se otevřely a přede mnou se rozprostíral můj sen. Japonští celníci jsou opravdu milí lidé. Zavazadla byla k dispozici během chvilky. Kiyomi se svými rodiči již na nás čekala. Myslím, že překvapení bylo vzájemné. Jedna z prvních poznámek Kiyomi maminky byla, nevím, zda postel pro mojí sestru nebude krátká…, ale postel byla nakonec dost dlouhá a my jsme s touto rodinou strávily hodně nezapomenutelných dní, tímto ještě jednou, děkuji.

     Japonsko je o mnoho jiná země, než jsem měla kdy možnost vidět. Nevím, kde mám začít, je toho tolik…

     Všechno zde funguje „on time“. Vlaky ani jiné dopravní prostředky nemají zpoždění, staví na předem určeném místě, takže přesně víte kde budete nastupovat. Co bylo zajímavé, u některých souprav je několik vlaků označeno „only for ladies“, ve večerních hodinách. Nádraží, vlaky, autobusy jsou čistá. Ve špičce tudy proudí neuvěřitelné davy lidí, ale co je zajímavé lidé si i v přeplněném vlaku udržují odstup a hodně lidí spí. Nejen že cesta je velmi dlouhá, vždyť dostat se třeba z okraje města do centra trvá tak hodinu, ale také proto, že lidé hodně pracují. Rodina, kterou jsem mohla poznat pracuje sedm dní v týdnu okolo dvanácti hodin i více. Jak jsem se dozvěděla, hodně lidí nemá práci a je těžké ji najít.

     Všichni lidé, ať již pracují jako prodavači v obchodech, nebo jako průvodčí ve vlaku se zásadně řídí tímto „zákazník náš pán“, takže opravdu nikde nenabýváte dojmu, že někoho obtěžujete. Ze své zkušenosti zde mohu napsat, je co se od Japonců učit!

      Mezi lidmi na ulici je nejčastěji používané slovo – promiňte a děkuji, tato dvě slova v japonštině slyšíte úplně všude. Lidé se navzájem neustále klaní…, jsou k sobě ohleduplní. Běžně nechávají kola stát před obchodem, aniž by měli strach, že až se vrátí, tak ho nenajdou, o osobní věci se také bát nemusíte. Po návratu do Prahy mi přišlo trochu nepřirozené si neustále hlídat tašku… Také jsem se zbavila představy, že všichni Japonci jsou malí, není to pravda, jsou malí i velcí, hubení i tlustí.

      Lidé jsou velmi milí a přátelští i když jak jsem se dozvěděla, není to samozřejmostí. Japonka a dvě cizinky, byli pro ně dostatečným důvodem k maximální snaze pomoci. Ale prý Japonec sám nemá moc šancí. Kiyomi byla opravdu překvapená, když jsem lidi hodnotila jako kind and friendly. Prý to opravdu není samozřejmostí. 

     Co mě nevím, zaujalo, možná překvapilo, byli bezdomovci. V některých parcích mají, nevím jak to mám říci, taková svá tábořiště, každý svůj příbytek s modrou plachtou, většinou kolo a tak žijí. U Národního muzea v Tokyu jsme byly svědky, společného setkání, zpívání a modlitby organizované Červeným křížem.

     Jak říká moje sestra, Japonci jsou lidé úplně jiného složení, ne, opravdu jen tak se neříká „co jíš to jsi“. Jedla jsem spoustu v uvozovkách věcí, co jsem ani nevěděla, že by mohlo existovat, ku příkladu na jednu z našich fotek – co to je? Já odpovídám „něco mezi rosolem a těstovinou“… . Obvyklým složením snídaně, oběda i večeře je rýže, maso, ryby, spousta hub a zeleniny. Všechno opravdu lépe chutná hůlkami, i když pouze ovládám nespisovný způsob, ale kdo ví, třeba příště… Znakem, že vám chutná je hlasitý způsob jídla, srkání,… Velmi oblíbená je příprava jídel přímo na stole. Kupříkladu, uprostřed stolu je vařič, na něm mísa s polévkou a vedle talíř se zeleninou a houbami a maso – ryby, oblíbené je japonské hovězí, které je nakrájené na tenké plátky jako list papíru, to vše se postupně dává do mísy a vaří, každý si, v mém případě uloví, to co chce a před tím než to sní, ještě namočí do sójové omáčky, mimochodem, sójová omáčka je neodmyslitelnou součástí každého jídla, jakožto miska rýže.

     Většina obyvatel nemá vůbec ponětí, že existuje Česká republika, a těch několik co vědělo – Nagano – olympijské hry a naši zlatí hokejisté. Ale jste pro ně zajímaví jen proto, že prostě jste, což se opravdu o všech evropských zemích říci nedá, jistě se již někdo z vás setkal s nadvýšeným přístupem…

     Koho by zajímal způsob života v Japonsku, mnoho rodin žije po Evropsku, klasické stoly, židle, postele. Mnoho rodin žije „postaru“, proutěné podlahy, stěny, nízké stropy, nízké stolečky, sezení na polštářích, spaní na zemi, konkrétně spaní na zemi považuji za úžasné, člověk není oddělen od energie země a probouzí se ráno daleko odpočatější.

     Z čeho jsem byla celkem překvapená a dost dlouho jsem to rozdýchávala, byla cena elektroniky. Když porovnám ceny u nás u výrobků stejné kvality, dostanu se někdy na hodnotu 2krát, 3krát… levněji v Japonsku.

     Zajímá vás jak se Japonci baví? Jejich způsob zábavy je o mnoho klidnější, než jsem za svůj život zažila J. Asi tak nejoblíbenější je jít si večer posedět do restaurace, něco pojíst, vypít … . Oblíbené jsou také rodinné výlety, ať již do jiného města či nejbližšího parku.  Mezi úžasné můžu také zařadit „japonské lázně“, měla jsem tu čest a okusila i toto. Jedná se o horké koupele, opravdu velmi příjemné a uvolňující a dobíjející energii a …, když k tomu připočtu ještě rýžové mýdlo a rýžový šampón, opravdu není co dodat, vřele všem doporučuji!!!

     Co mě hodně zarazilo bylo asi to, že jsem za celou dobu narazila na cizince asi tolikrát, kolik mám prstů, překvapilo mě, že i v tak velkém městě jako je Tokyo je opravdu málo cizinců. No potom se nedivte, že se na vás pořád někdo usmívá, pozoruje, i když opravdu nenápadně, což se jistě o Češích říci nedá, neříká vám to nic J.

      Co je asi tak jediným problémem je domluvit se jinak než japonsky, mnoho Japonců má silný přízvuk, kterému opravdu není moc dobře rozumět. Za samozřejmé nepovažujte značení ulic, zastávek či stanic v angličtině.

     No a na závěr jedna příhoda pro zasmání. Vzhledem k tomu, že jsme si v jakémsi průvodci do Japonska přečetly, na veřejnosti je zakázáno smrkání, není to pravda, nikoho tím ani neurazíte, ani nepřekvapíte. Tak asi po pěti dnech jsem po potlačované touze smrkat opravdu přestala tuto potřebu mít. No a hodně jsme se zasmály, když nám Kiyomi, vyprávěla jednu příhodu o smrkání se svým spolucestujícím v metru. Na otázku, no a jak je to teda s tím smrkáním? Po vylíčení našeho příběhu, jsme se upřímně zasmály.

     A co jsme v Japonsku vlastně dělaly, cestovaly, poznávaly…, byly jsme tam na návštěvě v jedné skvělé japonské rodině.   

     A co napsat na závěr, po návratu mi zůstalo spoustu vzpomínek, album plné krásných fotek, a co především, rozšířily se mi obzory a změnil se mi pohled na život. DÍKY

 

     Rozhodla jsem se toto moje povídání ukončit… radou na cestu do Japonska …

(ceny uvádím v japonské měně, přibližný převod na naše je děleno čtyřmi)

DOPRAVA

asi 10 zastávek v metru – 260, jinak v rozmezí 160 - 600, Schinkansen Tokyo – Osaka (550 km – 3 hodiny) – Kyoto – Tokyo 23 300, Tokyo – Yokohama 600, některé autobusy Kyoto – cena dle počtu zastávek – min cena 160, Kyoto – centrum – okraj města asi 500 – platí se při výstupu, některé autobusy placeny při vstupu 200

-        stopem se nejezdí

-        „na černo“ jezdit nelze

-        Jak se jezdí v metru, na mapce si najdete výchozí stanici a cílovou stanici, podle které poznáte cenu jízdenky, v případě přestupu doporučuji řídit se barevným značením, podle počtu osob si koupíte požadovanou jízdenku, v případě, že se domníváte, že vám stačí levnější, nestačí a před výstupem z metra si ji budete muset doplatit, při vstupu jízdenku strčíte do automatu, vyleze na druhé straně a jste puštěni, jízdenku si nechejte, budete ji potřebovat pří výstupu, ale již vám nevyleze, takže pokud chcete suvenýr, musíte se domluvit s človíčkem, který sedí vždy při vstupu i výstupu, další možností je koupit si kartu v hodnotě 1000, 2000….

-        Jak se jezdí autobusem – odlišné v různých městech, někdy se nastupuje pouze vzadu a platí se při výstupu vpředu podle počtu stanic, které poznáte podle kartičky, kterou si vezmete při vstupu, v případě, že nemáte drobné, si je můžete při placení – pomocí automatu, pomocí jiného automatu rozměnit, druhou možností je placení při nástupu předem většinou jednorázově 200 a více a výstup je pouze zadními dveřmi

-        Vlakem se cestuje stejně jako metrem, cenu jízdenky si určíte stejně jako v metru, v případě rychlovlaku se jízdenky kupují u přepážky

     JÍDLO

                 Japonské specialitky ve stáncích asi od 200, v restauraci počítat asi  1000 – na osobu, balená velká voda od 100,  pečivo zhruba od 100, jogurt 150, mléko 200

Myslím, že spousta z vás by mohlo mít problémy s jídlem, japonské jídlo je o mnoho lehčí a taková ta jídla, po niž budete mít pocit plného žaludku nejsou vždy k dispozici.

     ZÁCHODY

                 Bez problémů, někdy pouze japonský styl – podobný tureckým, kupříkladu ve vlaku výběr japenese and western styl

     UBYTOVÁNÍ

                 Mimo město cena 7 500 – japonská ubytovna, jinak hotely od 10 000

     STUDENTI

                 Svojí ISIC kartu jsem využila pouze při vstupu do Národního muzea, takže ji klidně můžete zapomenout… slevy jsou většinou poskytovány, do 15 let, hight school students.

 

              Případné otázky, připomínky nebo jen postřehy, uvítám na e-mailu vzpominkynajaponsko@seznam.cz