Když jsem byla mladší, na otázku jakou
zemi by jsi chtěla navštívit jsem znala přesnou odpověď a bez váhání jsem
odpovídala … Japonsko. Myslím, že moje podvědomí přesně vědělo, co mi tato země
může dát. Jen zde můžu napsat, „Požádej, a celý Vesmír se spojí…“. No prostě a
jednoduše jsem jednoho listopadového dne stála se svojí sestrou, díky které
jsem Japonsko mohla vidět a která mi byla velkou oporou po toulkách po
Japonsku, na letišti v Praze Ruzyni s letenkou do Tokya.
První setkání s Japonskem nás čekalo již v letadle,
nejenže většina cestujících byla Japonců. No a ještě, vedle našeho sedadla se
ocitla podivuhodně velká nikomu nepatřící taška, napadá nás, no to snad ne,
bomba to být nemůže!? Naštěstí stevardi byli dost všímaví a majitelka se
nakonec našla. Z jednou specialit Japonců je nosit na obličeji roušku
v případě, že jsou nemocní…, zprvu nás to zarazilo, ale co, jisté výhody
jsou nepopiratelné.
Let do Tokya byl dlouhý… Konečně jsme
dosedly na japonskou půdu. Dveře se otevřely a přede mnou se rozprostíral můj
sen. Japonští celníci jsou opravdu milí lidé. Zavazadla byla k dispozici
během chvilky. Kiyomi se svými rodiči již na nás čekala. Myslím, že překvapení
bylo vzájemné. Jedna z prvních poznámek Kiyomi maminky byla, nevím, zda
postel pro mojí sestru nebude krátká…, ale postel byla nakonec dost dlouhá a my
jsme s touto rodinou strávily hodně nezapomenutelných dní, tímto ještě
jednou, děkuji.
Japonsko je o mnoho jiná země, než jsem
měla kdy možnost vidět. Nevím, kde mám začít, je toho tolik…
Všechno zde funguje „on time“. Vlaky ani jiné dopravní prostředky
nemají zpoždění, staví na předem určeném místě, takže přesně víte kde budete
nastupovat. Co bylo zajímavé, u některých souprav je několik vlaků označeno
„only for ladies“, ve večerních hodinách. Nádraží, vlaky, autobusy jsou čistá.
Ve špičce tudy proudí neuvěřitelné davy lidí, ale co je zajímavé lidé si i
v přeplněném vlaku udržují odstup a hodně lidí spí. Nejen že cesta je
velmi dlouhá, vždyť dostat se třeba z okraje města do centra trvá tak
hodinu, ale také proto, že lidé hodně pracují. Rodina, kterou jsem mohla poznat
pracuje sedm dní v týdnu okolo dvanácti hodin i více. Jak jsem se
dozvěděla, hodně lidí nemá práci a je těžké ji najít.
Všichni lidé, ať již pracují jako
prodavači v obchodech, nebo jako průvodčí ve vlaku se zásadně řídí tímto
„zákazník náš pán“, takže opravdu nikde nenabýváte dojmu, že někoho obtěžujete.
Ze své zkušenosti zde mohu napsat, je co se od Japonců učit!
Mezi lidmi na ulici je nejčastěji používané slovo – promiňte a děkuji, tato dvě slova v japonštině slyšíte úplně všude. Lidé se navzájem neustále klaní…, jsou k sobě ohleduplní. Běžně nechávají kola stát před obchodem, aniž by měli strach, že až se vrátí, tak ho nenajdou, o osobní věci se také bát nemusíte. Po návratu do Prahy mi přišlo trochu nepřirozené si neustále hlídat tašku… Také jsem se zbavila představy, že všichni Japonci jsou malí, není to pravda, jsou malí i velcí, hubení i tlustí.
Lidé jsou velmi milí a přátelští i když
jak jsem se dozvěděla, není to samozřejmostí. Japonka a dvě cizinky, byli pro
ně dostatečným důvodem k maximální snaze pomoci. Ale prý Japonec sám nemá
moc šancí. Kiyomi byla opravdu překvapená, když jsem lidi hodnotila jako kind
and friendly. Prý to opravdu není samozřejmostí.
Co mě nevím, zaujalo, možná překvapilo,
byli bezdomovci. V některých parcích mají, nevím jak to mám říci, taková
svá tábořiště, každý svůj příbytek s modrou plachtou, většinou kolo a tak
žijí. U Národního muzea v Tokyu jsme byly svědky, společného setkání,
zpívání a modlitby organizované Červeným křížem.
Jak říká moje sestra, Japonci jsou lidé
úplně jiného složení, ne, opravdu jen tak se neříká „co jíš to jsi“. Jedla jsem
spoustu v uvozovkách věcí, co jsem ani nevěděla, že by mohlo existovat, ku
příkladu na jednu z našich fotek – co to je? Já odpovídám „něco mezi
rosolem a těstovinou“… . Obvyklým složením snídaně, oběda i večeře je rýže,
maso, ryby, spousta hub a zeleniny. Všechno opravdu lépe chutná hůlkami, i když
pouze ovládám nespisovný způsob, ale kdo ví, třeba příště… Znakem, že vám
chutná je hlasitý způsob jídla, srkání,… Velmi oblíbená je příprava jídel přímo
na stole. Kupříkladu, uprostřed stolu je vařič, na něm mísa s polévkou a
vedle talíř se zeleninou a houbami a maso – ryby, oblíbené je japonské hovězí,
které je nakrájené na tenké plátky jako list papíru, to vše se postupně dává do
mísy a vaří, každý si, v mém případě uloví, to co chce a před tím než to
sní, ještě namočí do sójové omáčky, mimochodem, sójová omáčka je
neodmyslitelnou součástí každého jídla, jakožto miska rýže.
Většina obyvatel nemá vůbec ponětí, že
existuje Česká republika, a těch několik co vědělo – Nagano – olympijské hry a
naši zlatí hokejisté. Ale jste pro ně zajímaví jen proto, že prostě jste, což
se opravdu o všech evropských zemích říci nedá, jistě se již někdo z vás
setkal s nadvýšeným přístupem…
Koho by zajímal způsob života
v Japonsku, mnoho rodin žije po Evropsku, klasické stoly, židle, postele.
Mnoho rodin žije „postaru“, proutěné podlahy, stěny, nízké stropy, nízké
stolečky, sezení na polštářích, spaní na zemi, konkrétně spaní na zemi považuji
za úžasné, člověk není oddělen od energie země a probouzí se ráno daleko
odpočatější.
Z čeho jsem byla celkem překvapená a
dost dlouho jsem to rozdýchávala, byla cena elektroniky. Když porovnám ceny u
nás u výrobků stejné kvality, dostanu se někdy na hodnotu 2krát, 3krát… levněji
v Japonsku.
Zajímá vás jak se Japonci baví? Jejich
způsob zábavy je o mnoho klidnější, než jsem za svůj život zažila J. Asi tak nejoblíbenější je jít si večer
posedět do restaurace, něco pojíst, vypít … . Oblíbené jsou také rodinné
výlety, ať již do jiného města či nejbližšího parku. Mezi úžasné můžu také zařadit „japonské lázně“, měla jsem tu čest
a okusila i toto. Jedná se o horké koupele, opravdu velmi příjemné a uvolňující
a dobíjející energii a …, když k tomu připočtu ještě rýžové mýdlo a rýžový
šampón, opravdu není co dodat, vřele všem doporučuji!!!
Co mě hodně zarazilo bylo asi to, že jsem
za celou dobu narazila na cizince asi tolikrát, kolik mám prstů, překvapilo mě,
že i v tak velkém městě jako je Tokyo je opravdu málo cizinců. No potom se
nedivte, že se na vás pořád někdo usmívá, pozoruje, i když opravdu nenápadně, což
se jistě o Češích říci nedá, neříká vám to nic J.
Co je asi tak jediným problémem je
domluvit se jinak než japonsky, mnoho Japonců má silný přízvuk, kterému opravdu
není moc dobře rozumět. Za samozřejmé nepovažujte značení ulic, zastávek či
stanic v angličtině.
No a na závěr jedna příhoda pro zasmání.
Vzhledem k tomu, že jsme si v jakémsi průvodci do Japonska přečetly,
na veřejnosti je zakázáno smrkání, není to pravda, nikoho tím ani neurazíte,
ani nepřekvapíte. Tak asi po pěti dnech jsem po potlačované touze smrkat
opravdu přestala tuto potřebu mít. No a hodně jsme se zasmály, když nám Kiyomi,
vyprávěla jednu příhodu o smrkání se svým spolucestujícím v metru. Na
otázku, no a jak je to teda s tím smrkáním? Po vylíčení našeho příběhu,
jsme se upřímně zasmály.
A co jsme v Japonsku vlastně dělaly,
cestovaly, poznávaly…, byly jsme tam na návštěvě v jedné skvělé japonské
rodině.
A co napsat na závěr, po návratu mi
zůstalo spoustu vzpomínek, album plné krásných fotek, a co především, rozšířily
se mi obzory a změnil se mi pohled na život. DÍKY
Rozhodla jsem se toto moje povídání
ukončit… radou na cestu do Japonska …
(ceny
uvádím v japonské měně, přibližný převod na naše je děleno čtyřmi)
asi
10 zastávek v metru – 260, jinak v rozmezí 160 - 600, Schinkansen
Tokyo – Osaka (550 km – 3 hodiny) – Kyoto – Tokyo 23 300, Tokyo – Yokohama 600,
některé autobusy Kyoto – cena dle počtu zastávek – min cena 160, Kyoto –
centrum – okraj města asi 500 – platí se při výstupu, některé autobusy placeny
při vstupu 200
-
stopem se nejezdí
-
„na černo“ jezdit
nelze
-
Jak se jezdí
v metru, na mapce si
najdete výchozí stanici a cílovou stanici, podle které poznáte cenu jízdenky,
v případě přestupu doporučuji řídit se barevným značením, podle počtu osob
si koupíte požadovanou jízdenku, v případě, že se domníváte, že vám stačí
levnější, nestačí a před výstupem z metra si ji budete muset doplatit, při
vstupu jízdenku strčíte do automatu, vyleze na druhé straně a jste puštěni,
jízdenku si nechejte, budete ji potřebovat pří výstupu, ale již vám nevyleze,
takže pokud chcete suvenýr, musíte se domluvit s človíčkem, který sedí
vždy při vstupu i výstupu, další možností je koupit si kartu v hodnotě
1000, 2000….
-
Jak se jezdí
autobusem – odlišné
v různých městech, někdy se nastupuje pouze vzadu a platí se při výstupu
vpředu podle počtu stanic, které poznáte podle kartičky, kterou si vezmete při
vstupu, v případě, že nemáte drobné, si je můžete při placení – pomocí
automatu, pomocí jiného automatu rozměnit, druhou možností je placení při
nástupu předem většinou jednorázově 200 a více a výstup je pouze zadními dveřmi
-
Vlakem se cestuje stejně jako metrem, cenu jízdenky si
určíte stejně jako v metru, v případě rychlovlaku se jízdenky kupují
u přepážky
JÍDLO
Japonské specialitky ve stáncích asi od 200, v restauraci
počítat asi 1000 – na osobu, balená
velká voda od 100, pečivo zhruba od
100, jogurt 150, mléko 200
Myslím,
že spousta z vás by mohlo mít problémy s jídlem, japonské jídlo je o
mnoho lehčí a taková ta jídla, po niž budete mít pocit plného žaludku nejsou
vždy k dispozici.
ZÁCHODY
Bez problémů, někdy pouze
japonský styl – podobný tureckým, kupříkladu ve vlaku výběr japenese and
western styl
UBYTOVÁNÍ
Mimo město cena 7 500 –
japonská ubytovna, jinak hotely od 10 000
STUDENTI
Svojí ISIC kartu jsem využila
pouze při vstupu do Národního muzea, takže ji klidně můžete zapomenout… slevy
jsou většinou poskytovány, do 15 let, hight school students.
Případné otázky, připomínky nebo
jen postřehy, uvítám na e-mailu vzpominkynajaponsko@seznam.cz